„Malé kroky, velké důsledky. Nemusíte změnit život za týden – stačí začít pozorovat a psát. Jasnost přijde sama."

„První rok byl dokonalý. Martin mě zahrnoval pozorností, dary, plány. Pak se začalo měnit. Když jsem nesouhlasila s něčím, mlčel několik dní. Zpochybňoval mé vzpomínky – 'To jsme se nedomluvili. Ty si to vymýšlíš.' Začala jsem si myslet, že mám problém s pamětí.

Zlom přišel, když jsem si začala psát deník. Viděla jsem na papíře, že to není náhoda. Každý týden stejný cyklus: nejdřív laskavost, pak výbuch nebo mlčení, pak omluva a sliby. A znovu.

Přestala jsem se obhajovat a snažit se vše vysvětlovat. Napsala jsem si tři věty na hranic na papírky, dala do peněženky a držela jsem se jich. Když se vztek opakoval, zabalila jsem si kufr a odešla k sestře. Měla jsem go-bag neustále připravený. Byly tam doklady, čísla na právníka a telefon na krizi a vše potřebné, abych mohla co nejdříve do bezpečí. První týden byl pekelný – chtěla jsem mu zavolat. Ale po měsíci bez kontaktu jsem cítila, jak se mi vrací dech. Nikdo mě nekritizuje, nepřepisuje mi realitu. Po třech měsících jsem se začala zase usmívat." Ale upřímně musím přiznat, že bez vedení profesionálního kouče bych to nedala tak rychle. Mirek mi pomohl nejen prakticky, ale i duševně, abych se mohla vrátit zpět do svého opravdového já. Navíc mě vybavil arsenálem nástrojů a technik, které dodnes používám, když se mi v životě zobrazí podobný člověk. Dnes mě však jejich chování zanechává v klidu, v lásce, soucitu a porozumění k jejich potřebám za pevnou hranice mé vnitřní nezlomné síly."